Slzy, smutek, stres = maturita

Je to neuvěřitelné, ale ve škole strávíme oficiálně už asi jenom týden. Tak, jak jsme od prváku hledali cesty jak utéct, ulít se, bulat, nechodit do té školy, tak jsme tam teď co nejvíce, užíváme si každé místo, každého člověka. Najednou zjistíte, že milujete ty netopící topení, hnusné WC, přecpanou kantýnu, protivné učitelé, klecové šatny, čipy, omluvenky, průsery. My dvě jsme včera seděly v šatně po škole a vzpomínaly se slzami v očích na všechno. Jak jsme jako malí, ustrašení prváčci přišly do školy, co jsme zažili, co jsme posraly, co se nám povedlo. A teď je konec. Ten, kdo si to nezažije, to asi nepochopí. Ale je to velice silná chvíle teďkom. Představa, že opustíte něco, co vám bylo životem po 4 roky. A tahle písnička je už totálně odrovnávající k tomu všemu.

Rozhodly jsme se, až budeme mít chvíli, udělat video, které zahrne celé 4 roky, co se známe. Víte, co je to za pocit, že po 4 letech, kdy jsme jako sestry má přijít chvíle "loučení"?? Neskutečně vás ovládne strach z toho, co bude dál. Ale my se nedáme:)

Máme hlavně pocit, že k té posrané maturitě nic neumíme. Ale my to dáme. Něco pozitivního na závěr alespoň.